M E D U N K A

Ať se stalo v mém životě co se stalo, jsem ráda, že jsem se nikdy nedostala na dno, pomyslný pád vždy ukočírovala a začala směřovat zpět vzhůru. A to i díky mužskýmu, který je fakt skála. Loni jsem se dostala do situace, kdy jsem se smířila s faktem, že některé cyklistické plány jsou pasé. Letos je všechno jinak. Když jsem v lednu po několika měsíčním výpadku v nějakém systémovém ježdění začala opět jezdit více, bolelo to, ale hlavně bavilo. Cyklistická dovolená v Toskánsku, pak pár oblíbených brevetů v Rakousku a už se přiblížil Tomášův první start na letošním seriálu čtyřiadvaceti hodinovek. Už dopředu zjišťoval, zda budu ještě pracovat o víkendech, či zda může počítat se supportem z mé strany. První díl proběl u našich bratrů Slováků, ve vesničce Kuchyňa v podhůří Karpat. Na víkend plánovaly rosničky hezké počasí a tak konverzace u nás probíhala asi takto: T: Bude hezky, nechceš si vzít kolo? T: Nechceš zkusit dvanácti hodinovku? Po t...

Když jsem se doma zeptala muže, zda jej napadá nějaké oddechové cyklistické téma na pátek, bez přemýšlení vyhrkl – co sex? Asi narážel na známou scénku s filmu pro puberťáky „Holky to chtěj taky“. Ale je pravda, že podráždění intimních partií je choulostivé téma a moc o něm nemluvíme. O tom, že cyklistika může mít negativní dopad na pánskou plodnost, se již napsalo hodně. Americká vládní organizace National Institute for Occupational Safety and Health se tomuto tématu věnovala již několikrát. Dámské problematice však pouze okrajově. To neznamená, že neexistuje. Výsledek jejich zkoumání mluví jasně, za většinou problémů hledejte nesprávně zvolený posed. Bolest či podráždění intimních míst mnohdy stojí za nechutí dam věnovat se cyklistice. Překvapivě je toto překážka, které se dá jednoduše vyvarovat. Stačí se zaměřit na pár bodů. 1. Správná velikost kola – pro pohodlí je zásadní postavení řídítek a sedla. Při přílišném předklonění se veškerá váha přenese do přední části pá...

Rok se s rokem sešel a zas je tu podzim. A podzim rovná se noční XC pod vedením lidí kolem Káji a Petra Polívkovic. Když nad tím tak přemýšlím, na akcích Káji a Petra mám své premiéry. První XTTERA, první běh v terénu a první noční XC. Při srpnovém setkáním s Petrem jsem mu smutně říkala, že letos budu muset vynechat noční závody ze zdravotních důvodů. Bylo mi to líto, ale i tak jsem si říkala, že budu jezdit aspoň fandit. Když v září vyšla ven informace, že Michal Douša z Bikeranch obnovuje závod ve Višňovce, rozhodla jsem se svou účastí rozšířit počet závodníků. Stylem někdo musí být poslední. Pro Tomáše to byl návrat k začátkům jeho závodění. Atmosféra mne nadchla tak, že ještě plna nadšení hlásím Káji, že pojedu noční, aspoň pro zábavu a do počtu. A první závod tu byl jedna dvě. Perfektní okruh na Hostivařské přehradě. 100 světlušek na startu. Skvělé atmosféra, spousta známých lidí. Paráda. Nastavila jsem svoje pohodové tempo a na chvostu vyrazila kroužit nočním lesoparkem. Na ...

Tomova recenze indukčních světýlek na kolo, pro všechny co jezdí pravidelně, chtějí být vidět a nechtějí řešit baterky.   Jako Vánoční dárek je dostala na kolo i moje máma. Todle ji totiž nikdo ze zaparkovaného kola jen tak nesundá a bliká nonstop. Více na bajk.cz

Poslední závod, ne jeden krátký okruh několikrát, ale delší a jednou. Na Točné, lávky na letiště nahoru, dolů a k tomu neuvěřitelné kilometry po zábavných trailech. Změna času na zimní znamená, že už na start jedu za tmy a jeden delší okruh zase znamená, že na trati strávím víc času než posledně. Beru na řidítka tedy dvě Aurory, na přilbu opět Owleye. Nezapomenu na stylovou kompozici oblečení – pro zimu volím stylový vlněný dresík, který je sice prožraný od molů, jak několik let ležel ve skladu, ale stále skvěle slouží. Na start jedeme všichni společně asi 2,5 km po cyklostezce, k nájezdu na lávky. Tady nám zastavují provoz a balík se řídí na trail. Lávky nahoru jsem jela naposledy před rokem, ale potmě vše vypadá jinak, takže to ani nijak neřeším a jedu za bludičkami před sebou. Občas někoho dojedu, občas nějaký opozdilec dojede zase mě. Krátké okruhy měly výhodu, že si je člověk předem projel a věděl, kde co je, kde se dá předjíždět. Okruh v kuse bez projetí je pro mne taková vyjíž...

Prsty kmitají po páčkách. Velkou pilu, malou pilu, házet pastorky na kazetě. Pravá, levá, jeden hupík za druhým. Jsem za půlkou druhého kola dnešního závod, když mi dochází, že se blíží konec. Ne dnešního závodu, ale celého seriálu. Vždyť ještě jedno kolo a jeden závod. Jak mi budou chybět ty reflexní bodíky na stromech, které určují kudy mám jet! A to jsem si na startu říkala, že už to konečně končí. Dneska a ještě jednou a už nebudu muset magořit po večerech v lese. Vše se opět změnilo startovním výstřelem. Jako pokaždé, tak i tentokrát nevynechávám projetí trati před startem. Má to dvě stránky. Dobrou a špatnou. Člověk bohužel, bohudík ví, do čeho jde. Dnešní trať je opět vydařená. Start v Komořanech u korýtka, delší výjezd na letiště a pak jen houpání nahoru dolů po trailech. Nádhera. Velmi hravá trať s místy, které mi nesedí, ale to k tomu patří. Petr vymlíkoval na trati některé úseky z prudších kopců tak, že se jelo prudká levá, prudká pravá a to několikrát za sebou. A todl...

Druhý díl nočního závodění nás zavedl opět k Hostivařské přehradě, tentokráte na druhý břeh. Ten je protkán kilometry singlíků a některé jsou opravdu super. Přes den. Pokořit je v noci, v závodním tempu, to bude něco. Hlavně po náročním pracovní začátku týdne a celkem velkým spánkovým deficitem. Stejně jako minulý týden, já na start mířím autem a Tom po vlastní ose. Prezentace probíhá rychle díky přihlášení předem, tedy stačí zaplatit, přidělat čip na vidli, číslo zůstává stejné a vyrazit projet si trať. O proti minulému týdnu na okruhu chybí cyklokrosové vložky a trať je z 90% vedena po singlech, asfaltových přejezdů je zde minimum, což je super. Hravost singlů je doplněna blbnutím v klopenkách a rozhodně není čas na nudu. Rozhodně okruh, který stojí za to si projet i mimo závod. Aby se závodní peleton roztrhal před nájezdem do terénu, je první kolo zkráceno a k roztrhání slouží asfaltka.Následně 3 plné kola pro holky, 4 pro kluky. Startuji spíš ze zadních pozic, do předu se n...

Noční bajkování má své kouzlo, jak na 24 hodinových závodech, tak při pozdních vyjížďkách anebo při večerních závodech Petra Polívky. Když připravil před léty první závod na Hostivaři, s nadšením jsem hodila kolo do auta a vyrazila vstříc dobrodružství. Tenkrát ještě jako jediná holka a neuvěřitelně jsem si to užila. XC trať namotaná v místním lesoparku, zpestřená přejezdem po vypuštěné přehradě včetně brodění potoku, opravdu stála za to. O rok později se Petr činil. Z jednoho závodu byly najednou tři a rovnou seriál lokalizovaný na Hostivařskou přehradu, Krčský les a Točnou. Vzhledem k týdennímu rozestupu mezi závody a mému nachlazení jsem dorazila jen fandit. Letošní ročník byl tedy v očekávání .Sice již tolik nejezdím, intervaly mi nic neříkají, vysoké tepy způsobují pomalou jízdu. S heslem není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, se dá zvládnout vše. Kluci v práci mému experimentování fandí, se slovy: „Když nám dochází síly, Jitka jede na závod“ mě pouští z práce dříve. Mám tak...

Silniční long-distance závod Paris - Brest -Paris patří mezi ty, kdy musíte zdolat 1200km bez podpory. Vše, co závodník potřebuje, si veze s sebou. Žádné doprovodné auto. Tímto se liší od řady ultramaratonů, kdy na závodníkovi je takříkajíc jen šlapat do pedálů, o vše ostatní se stará team v doprovodných autech. Startovat na P-B-P není jen otázka zaplacení startovného, je třeba ujet v časových limitech nominační závody. Ferdinand Jung v Rakousku takové závody pořádá a po pár emailech je domluven i start Tomáše na podzimní 200vce u Linze. Tom nejdřív mluví o jednoduché trase kolem jezer Attersee, tak kývám, že do toho jdu taky, jenže ejhle, ani ne 14 dní před startem zjišťuji, že to zas tak rovinaté nebude, že trasa vede jinudy. Už se mi ale nějak nechce couvat ikdyž vím, že zadarmo to nebude. K jezerům vede trasa jarního Brevetu, ta podzimní vede směrem k hranicím s Českou republikou, k Freistadtu. Start je naplánovaný na sobotní 8. hodinu ranní, a ikdyž máme v pátek volno, v...

Tak trošku s křížkem po funuse, s hodně dlouhým zpožděním, ale jak se říká, pozdě ale přece. Sice je DOS RAS 2011 již dávnou historií, některé momenty byly zapomenuty, některé zůstaly. Jako vždy to špatné člověka poučilo a posunulo dál. Chtělo to hodně tlustých čas, tolerance, odpuštění, ale život jde dál a to je hlavní. Fotogalerie je u Toma na Google Plus ZDE , takže hezkou podívanou.

Jak jsem již psala v dubnu 2011, měla jsem možnost natáčet s Petrem Slavíkem jeden z dílů pro televizní pořad Vertikal. Článek na blogu si můžete přečíst ZDE . No a vzhledem k tomu, že jsem následně tady nedala odkaz na sestřih, jaké že to nakonec bylo, tak to nyní napravuji. V archivu ČT díl naleznete ZDE zhruba od 15:40. Nebo na stránkách projektu Petra Slavíka Trail-Buster.cz

V tudle dobu je závod za námi, Tomáš ho dal v super čase a v super náladě za 54 hodin a 13 minut, kdy 1000km ujel pod 2 dny - za 47 hod a 17 min. Tomášovým projetím cíle spadl velký kámen z vícero lidí a všichni sme si říkali: "Je to tam". Tomáš na to prostě má. Roky ježdění, hlava, cíl, motivace - to vše na startu měl tam, kde to mělo mít. Veděl, že pokud chce dojet do cíle, musí se řídit určitými pravidly. A to plnil a tak se mu doma na poličce houpe nová medaile - v současnosti ta nejcenější.

DOS - RACE AROUND SLOVENIA 12.5.- 15. 5. 2011 Logo Bramboráren na hlavní stránce www.bajk.cz   - o co tu jde? Rozhodně nejde o bajkovou cyklistiku, ale o silniční ultramaraton DOS - Race Around Slovenia , čili závod kolem Slovinska, které se jako jeden ze závodníků účastní místí šéfredaktor Tomáš Vitvar. Tomáš pro tento závod využívá zkušeností naší ultramaratonské závodnice Hanky Ebertové , která s tímto způsobem závodění v loňské roce zkončila a do Slovinska se vrací jako doprovod. A kdo že do Slovinska všechno jede? Závodník: Tomáš Vitvar (82) Hlavní osoba této akce, závodník, kolem kterého se bude vše točit. V péči svého týmu se bude mít jako v bavlnce a jeho jedinouo úlohou bude šlapat a poslouchat Hančiny rady. Realizační team: Jitka Mimránková Oficiální šéf teamu pro komunikaci s organizátorem, během závodu hlavně řidič hlavního doprovodného vozidla, navigátor ... Hanka Ebertová Hlava teamu, Tomášův guru - její několikaleté zkušenosti s ultra velmi pomáh...

Vyrazit si zabajkovat s holkama a vyzkoušet nový kolo? Proč ne. V sobotu v 8:10 nasedáme v  Táboře do vlaku směr Bechyně. Já s holčičí Meridou - Juliet One-Twenty se zdvihy 120/120 . Pro mne změna, když na svém "závodním" speciálu mám jen 80tkového SIDa. Trasa vyjížďky není obtížná, je to pohodová pěšinka kolem Lužnice převážně po červené turistické značce, ke které to od nádraží není daleko a vede k ní jediný obtížnější sjezd - nezvykem na kolo a pláště - mi přijde bezpečnější některé pasáže radši jít vedle kola. Sjezd ale není dlouhý a po chvilce již s holkami obdivujeme Most Duha zespod a pomalu míříme na pěšinku kolem řeky. Rybáři se nás sice snaží odradit, že je na cestě úsek s popadanými stromy a tváří se tak, že tudy opravdu neprojedeme. S úsměvem jim říkáme, že se případně vrátíme a mizíme proti proudu řeky, která zde více méně stojí a její barva ke koupání rozhodně neláká, ikdyž sluníčko již praží o 106. Pěšinka se vine lákavě - pravá, levá pomocí práce s těžiště...