M E D U N K A

Poslední závod, ne jeden krátký okruh několikrát, ale delší a jednou. Na Točné, lávky na letiště nahoru, dolů a k tomu neuvěřitelné kilometry po zábavných trailech. Změna času na zimní znamená, že už na start jedu za tmy a jeden delší okruh zase znamená, že na trati strávím víc času než posledně. Beru na řidítka tedy dvě Aurory, na přilbu opět Owleye. Nezapomenu na stylovou kompozici oblečení – pro zimu volím stylový vlněný dresík, který je sice prožraný od molů, jak několik let ležel ve skladu, ale stále skvěle slouží. Na start jedeme všichni společně asi 2,5 km po cyklostezce, k nájezdu na lávky. Tady nám zastavují provoz a balík se řídí na trail. Lávky nahoru jsem jela naposledy před rokem, ale potmě vše vypadá jinak, takže to ani nijak neřeším a jedu za bludičkami před sebou. Občas někoho dojedu, občas nějaký opozdilec dojede zase mě. Krátké okruhy měly výhodu, že si je člověk předem projel a věděl, kde co je, kde se dá předjíždět. Okruh v kuse bez projetí je pro mne taková vyjíž...

Prsty kmitají po páčkách. Velkou pilu, malou pilu, házet pastorky na kazetě. Pravá, levá, jeden hupík za druhým. Jsem za půlkou druhého kola dnešního závod, když mi dochází, že se blíží konec. Ne dnešního závodu, ale celého seriálu. Vždyť ještě jedno kolo a jeden závod. Jak mi budou chybět ty reflexní bodíky na stromech, které určují kudy mám jet! A to jsem si na startu říkala, že už to konečně končí. Dneska a ještě jednou a už nebudu muset magořit po večerech v lese. Vše se opět změnilo startovním výstřelem. Jako pokaždé, tak i tentokrát nevynechávám projetí trati před startem. Má to dvě stránky. Dobrou a špatnou. Člověk bohužel, bohudík ví, do čeho jde. Dnešní trať je opět vydařená. Start v Komořanech u korýtka, delší výjezd na letiště a pak jen houpání nahoru dolů po trailech. Nádhera. Velmi hravá trať s místy, které mi nesedí, ale to k tomu patří. Petr vymlíkoval na trati některé úseky z prudších kopců tak, že se jelo prudká levá, prudká pravá a to několikrát za sebou. A todl...

Druhý díl nočního závodění nás zavedl opět k Hostivařské přehradě, tentokráte na druhý břeh. Ten je protkán kilometry singlíků a některé jsou opravdu super. Přes den. Pokořit je v noci, v závodním tempu, to bude něco. Hlavně po náročním pracovní začátku týdne a celkem velkým spánkovým deficitem. Stejně jako minulý týden, já na start mířím autem a Tom po vlastní ose. Prezentace probíhá rychle díky přihlášení předem, tedy stačí zaplatit, přidělat čip na vidli, číslo zůstává stejné a vyrazit projet si trať. O proti minulému týdnu na okruhu chybí cyklokrosové vložky a trať je z 90% vedena po singlech, asfaltových přejezdů je zde minimum, což je super. Hravost singlů je doplněna blbnutím v klopenkách a rozhodně není čas na nudu. Rozhodně okruh, který stojí za to si projet i mimo závod. Aby se závodní peleton roztrhal před nájezdem do terénu, je první kolo zkráceno a k roztrhání slouží asfaltka.Následně 3 plné kola pro holky, 4 pro kluky. Startuji spíš ze zadních pozic, do předu se n...

Noční bajkování má své kouzlo, jak na 24 hodinových závodech, tak při pozdních vyjížďkách anebo při večerních závodech Petra Polívky. Když připravil před léty první závod na Hostivaři, s nadšením jsem hodila kolo do auta a vyrazila vstříc dobrodružství. Tenkrát ještě jako jediná holka a neuvěřitelně jsem si to užila. XC trať namotaná v místním lesoparku, zpestřená přejezdem po vypuštěné přehradě včetně brodění potoku, opravdu stála za to. O rok později se Petr činil. Z jednoho závodu byly najednou tři a rovnou seriál lokalizovaný na Hostivařskou přehradu, Krčský les a Točnou. Vzhledem k týdennímu rozestupu mezi závody a mému nachlazení jsem dorazila jen fandit. Letošní ročník byl tedy v očekávání .Sice již tolik nejezdím, intervaly mi nic neříkají, vysoké tepy způsobují pomalou jízdu. S heslem není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, se dá zvládnout vše. Kluci v práci mému experimentování fandí, se slovy: „Když nám dochází síly, Jitka jede na závod“ mě pouští z práce dříve. Mám tak...