Blouznění

„Kolik lidí by si ušetřilo tápání ve tmě,
kdyby si předem ujasnili, co vlastně chtějí“


Aneb co všechno jsem byla schopna dostat do básniček když mi bylo 21, 22 let

Hádanka

... bez konce a začátku,
tam kde se modlí pozpátku,
ve věčném světle bez Slunce,
kdo podobá se Medunce?

Pyrmont

Stojí na mostě a kouká do hluboké temnoty.
Připadá si jako ve snu.
Dává si na uši sluchátka.
Houkající sirénu v dáli již neslyší,
jen burácení bubnů.
Rozpřáhne ruce a odráží se.
Letí.
Konečně.
Jako pták.
Volným pádem
Jen bubny, slaný vítr a smích…

Tma

Naučila se neptat se mužů na city
naučila se neukazovat jim ty své
jak v jedné básni je
v lásce vyhrává ten, kdo rád má míň
Zda chutná Medunka jako med
Zda tulivá je jako medvěd
TO zůstává zamknuto a schováno.
Neodemkne své srdce
ani slzu neuroní
maska bez úsměvu
jen tvář, žádný cit
pak ji možná bude líp.

Sněhurka

Jak bez života, bez dechu
spanilá princezna, hledá útěchu
našla si prince, snad, není jisté,
ví, kdo to to je
je to princ, či snad jen trpaslík,
záleží na tom?
ani ne!

Jen pro dobro krásné Sněhurky
měla by dostat polibky,
A co když ty polibky nejsou to
co ona potřebuje k životu?
Trpaslík, či rádce
co ona vlastně chce?

Snad opět má své představy,
že ten, o kom sní, je ten pravý
proč dělá chyby stále stejné
a dělá je veřejně?
Copak já jen můžu?

Snít o princi na koni
Co hned mě políbí
Nesním o prstenu ze zlata
Co v manželství se počítá
Jen o lásku nebeskou
velmi úžasnou,
mé srdce, nevím, zda pláče
zda touží po poznání
zda ten cit, ten velký cit
opravdu je,
zda je to jen můj sen
jako blesk z čistého nebe
nebo zda je to opravdu tak
kdo ví,
kdo odpoví
kdo řekne?

Budoucnost snad?
Kdo ví?
Kde vůbec je?
Chce mě snad?
já ani nevím, co já vím
co chci a co ne
snad lásku, ne sex
snad vztah, ne klam
snad upřímnost, ne žal.
Kde hledat mám?

Sen

* Opravdu žiješ?
Jen se mě zeptej a já ti to řeknu!

* Tvůj telefon je němý!
Mám rád samotu.

* Nechceš ani mě?
Možná si jen s tebou psát, v myšlenkách ...

* Co lidský kontakt?
Nepotřebuji nikoho.

* Nechybí ti teplo lidského těla?
Nechybí mi nic

* Ale něco určiti ano !
Mám sám sebe, to je hlavní!

* Opravdu žiješ?
Sám v sobě ano ...

Září

šla temnou ulicí ...
neznaje cesty, neznaje cíle ...
bloumaje ...
přemýšlíc proč je život tak krutý,
proč není jednoduchý, proč není jak z románu ...
Tisknouc v ruce knihu vešla do temného dvora ...
temného, vlhkého ...
schoulila se do klubíčka ...
schovala do starého kabátu ...
ve snaze trošku se zahřát ...
snad to pomohlo ...
knížka hřející na srdci ...
knížka, jediná památka ...
památka na to co bylo ...
to co bylo minulostí ...
co se nezopakuje ...
starý život ...
snaha začít nový, lepší ...
opuštěný byt ...
lůžko v podchodu ...
hledání cesty zpět ...
mapa, co dala by se lepit ...
lidé přecházející na druhý chodník ...
Jak začít teď? ...
kde najít správný směr ...
v pravo nebo v levo ...
snad rovně jít?
Kudy vede cesta rovně?
Je přímá, je snad taky tak jednoduchá?
Ukrývá se za rovnou cestou nějaká překážka?
Je na konci vysněný cíl?
Ví někdo odpověď? Je někde kouzelná koule?
Kudy jít, když kompas neukazuje sever na severu?
Sever je najednou na jihu
východ na západě ...
Slunce nevychází ani nezapadá ...
jen černé mraky se šinou po nebi ...
černé, težké, nízko nad zemí ...
neprší, nesneží ...
hustá mlha zahaluje okolí ...
domy, stromy, vše se halí do bíla ...
Strašidelný čas ...
Z daleko zvony zvoní ...
Svolávají ...
Svolávají duše?
Mrtvé?
Prázdno je v ulicích ...
jen ona sama ...
Kroky stále vedou, sama neví kam ...
Slyší kroky za sebou?
je to ozvěna a nebo nebezpečí?
Co je nebezpečí?
A co vlastně je bezpečí?

STESK

Radši bych Tě viděla v obleku před oltářem s bílou nevěstou než v bílé rakvi....
Radši bych připíjela na Tvé zdraví než truchlila nad Tvou smrtí …
nejsem jediná, kdo tak cítí,
nejsem jediná, kdo Tě miloval,
nejsem jediná, kdo Ti ublížil,
nejsem jediná, kdo se nestihl omluvit,
je divné se procházet ulicemi,
kde jsme se drželi za ruce,
není snadné jít kolem Tvého domu,
není snadné jít a nevzpomenout si...

Valentýn

Zazvonil zvonek
Otevřely se dveře
Nikde nikdo
Na prahu do papiru zabalené tři kytice
Růže
A vzkaz v každé
19 rudých z lásky
19 růžových k narozeninám
19 rudých k Valentýnu
3 bílé jen tak
To nejromantičtější
To nejkrásnější vyznání
Jen ten příjemce byl špatný
Už necítil to, co dárce

Cit

Je mi smutno, když jsi smutný,
je mi smutno, když pláčeš,
je mi smutno, když je Ti zle,
je mi nejhůř, když nevím jak Ti pomoci.
Je mi krásně, když se směješ,
je mi krásně, když jsi veselý,
je mi krásně, když mě objímáš,
je mi krásně, když sem s Tebou.
Je mi krásně, když jsme veselý,
je mi krásně když TY a JÁ jsme MY,
je mi krásně, když vím, že mě máš rád,
je mi krásně, protože vím, že Tě mám...

Přiznání

Nikdy sem pro muže neudělala tolik, co pro Tebe,
kvůli muži bych neopustila zázemí,
kvůli muži bych nejela na konec světa,
kvůli muži bych se tolik netrápila,
kvůli muži bych tolik neplakala,
kvůli muži bych nepodstupovala to utrpení,
kvůli muži bych kdysi neudělala nic…

A pak sem potkala Tebe,
svým pohledem si mi vstoupil
do srdce a zůstal,
zatemnil si mi mysl,

rozzářil srdce,
změnil podstatu žití.
Ukázal jsi mi, že je pěkné dělit se o zážitky,
dávat dárky, úsměvy a pohlazeni,
že i vichřice je romantická,
a i špatný den se dá žít,
že ve dvou se to lepe táhne,
že ve dvou se lepe usíná,
že ve dvou je to v páru a že je to fajn,
že člověk se bojí a hýčká lásku,
že se těší z povedených věcí,
že dělá, co by normálně nedělal,
ta láska je teda čaroděj

Proč

Proč si tak daleko,
proč mi občas stačí,
že vím,
že jsi tu pro mě.
Proč v noci pláčí,
že mně neobjímáš?
Proč občas nevím kudy jdu,
proč zastavím se a sním.
Proč je méďa mou útěchou,
proč Tě mám ráda?
Proč mi život utíká,
proč nechci Tě budit na dálku.
Proč mi chybí Tvá přítomnost,
proč nebaví mě vstávat,
proč nebaví mě vařit,
proč koukám na telefon jak zběsilá,
zda nepřišla mi zpráva?
Proč nechci aby ses vrátil,
proč mám o tebe strach,
proč chci aby jsi byl šťastný,
proč zjišťuji, co děláš?
Proč žárlivost mě dloube,
proč okamžiky jsou tak dlouhé,
Proč chodívám spát jako Ty,
proč s myšlenkou na tebe usínám?
Proč přemýšlím zda by jsi to udělal,
proč nepřemýšlím jako já ale my?
Proč?

MY

... my,
jedna bytost,
splýváme spolu jako voda,
až tě už od sebe nerozeznám,
upíjím tě,
teď,
jsi moje světlo,
můj rádce ...
... láska,
kde se bere,
kdo v nás ten plamen rozsvěcuje,
žádná válka ji neuhasí,
nepřemůže,
byl jsem zajatec,
ty jsi mě osvobodila ...