Já a chemoterapie

Tak je to tady. Mám za sebou poslední chemoterapii a už mne budou čekat jen veselejší zítřky. Tělo  se pomalu dostane ze stresu, které mu tento jed vyvolal a já se těším, že se budu cítit den ode dne líp. Nedávno Petr Hübel napsal Dotazy a odpovědi o své léčbě a já si je četla v době, kdy jsem trpěla po chemu. A protože jsem si při první chemoterapii napsala, jak jsem to prožívala, tak jsem si poznámky dělala i letos a tady je, jak vypadal můj tří týdenní cyklus.

Jak to bylo se mnou

Den D aneb den, kdy jsem strávila dopoledne na onkologickém stacionáři a do žil mi kapal docetaxel a tento den byl jednou za tři týdny. Ráno jsem si koupila v Kavárně snů kafe s sebou a vyrazila do čekárny na osmou hodinu. Ohlásila jsem se sestřičce, ta si v ordinaci zkontrolovala můj krevní obraz. Kdyby nebyl v pořádku, udělal by se odběr z prstu, zda se hodnoty zlepšily a je možno pokračovat. Já mezitím čekala v čekárně na konzultaci s Mudr.

Musím říci, že jsme utvořily s dalšími pacientkami skvělý kolektiv, jak v čekárně, tak na stacionáři jsme měly vždy téma k hovoru. Probrat co se stalo v mezičase, co bude, nebude, jaké jsou reakce a tak. A hlavně pokaždé k nám přišla nová pacientka, tak snad tato družba vydrží dlouho. Jen pro zajímavost. Jednou nás v čekárně musela sestřička napomenout, smály jsme se dost nahlas a rušily Mudr. My se na sebe podávaly jako největší rošťandy a říkaly si, že je super, že se smějeme i v této těžké době.

Na konzultaci s Mudr to bylo vždy jako doma v obyváku – jak se mám, jaké jsou komplikace, někdy jsme mluvili o tom, co bude dál, někdy někdo řekl něco více o mém stavu, prognózy. Následoval pak přesun na stacionář. Myslím, že je to ten hlavní důvod, proč nemám ráda křeslo Pang z Ikea (že ho mám i v kanceláři). Našla jsem si svoje místečko, pak mi sestřička napíchla a jakmile byla má dávka připravená, začala jsem kapat. Moje dávka byla malá, na stacionáři jsem byla většinou hodinu, hodinu a půl.

Po dokapání a následném ošetření jsem vyrazila se rozmazlovat – najíst se, abych měla sílu. Někdy na kafe a dortík, jindy na polívku a jednou dokonce i na velkou pizzu a sklenku bílého.
Ani jednou jsem nepotřebovala, aby mne někdo do nemocnice vezl, či vyzvedával. Zvládala jsem to sama a cesta z chema byla většinou o čase se mnou samotnou.

Většinou ale kolem 2-3 hodiny si moje tělo řeklo o odpočinek. To znamenalo relax na gauči s kratším spánkem. V podvečer a večer jsem pak byla čilá jako rybička a zvládala toho hodně. Druhý den jsem pak byla více aktivní jen dopoledne a pak se stav začal zhoršovat.

Reakce na jed

Zhruba po 12ti hodinách po aplikaci jsem zrudla, v obličeji, na krku a dekoltu. Jedná se o reakci těla na jed, který v těle proudil. Prvně jsem se lekla, co se děje, obličej mi hořel, ale teplotu jsem neměla.

Krevní obraz

Musím děkovat Bohu, že mé tělo je takové, jaké je. Vyjma reakce na první chemo, kdy mi bílé krvinky spadly rapidně dolů a byl kvůli tomu posunut zákrok na implantaci portu, byl můj krevní obraz lepší než většiny zdravých lidí. Což podle Mudr byla známka, že se tělo s chemoterapií vyrovnává dobře.

Zadržování vody

V následujících dnech po aplikaci moje tělo začalo zadržovat vodu. Natekla jsem, vyskočila celulitida a nepřipadala jsem si v těle vůbec pohodlně.

Cesty na WC

Zadržování vody a chemo mělo za následek problémy s vylučováním. Moč byla tmavá a střeva několik dní vůbec nefungovala. Snažila jsem se hodně pít, jíst vyváženě, ale pokaždé to byl boj.

Bolest

Samotné podání chema nikdy nebolelo, bolely až ty následky. A to tak, že jsem dostala léky na bolest. Sice jsem je nechtěla brát, další chemie do těla, ale Mudr poznamenala, že je zbytečné trpět a někdy ta bolest byla pro mne na hranici.

Kosti, klouby, svaly a kůže

Dostaly zabrat. Bolest byla občas neuvěřitelná. Nemohla jsem ležet, sedět, stát. Nic. Klouby bolely tak, že jsem někdy měla pochybnost, zda udrží kosti při sobě, zda mi nekřupnou kosti v kotníku při chůzi. Podlamovaly se mi nohy a chůze byla nejistá. Byly okamžiky, kdy kůže byla tak citlivá, že jsem měla problém s oblečením. Kůže byla velmi suchá a citlivá

Zuby

Ten pocit, kdy kousnete do jídla a zuby vás neuvěřitelně rozbolí, že máte pocit, že vypadnou. Tak ten pocit jsme měla až moc často. Někdy za to mohlo trošku studenější jídlo, jindy třeba kousnutí do jablka.

Prsty

Docetaxel poškozuje nervy. Konečky prstů mi znecitlivěly, navléknout niť do jehly byl problém. Snažila jsem se háčkovat či trhat plevel abych je procvičila. Největší problém ale byl při stanování. Nikdy mi nebyla ve stanu zima, když v noci bylo nad nulou. Teďka mi byla zima při 10 stupních.

Návaly

Jak se tělo vyrovnávalo s chemoterapií a hlavně s hormonální změnou po operaci, dost často mne trápily návaly horka, zimy. Někdy jsem dokázala propotit 3 pyžama za noc. Také tělo blbě reagovalo na teplo a sluníčko. Tedy léto nic moc.

Chuťové buňky

V druhé půlce prvního týdne mi zbělel jazyk a já měla divnou pachuť v ústech. Chuťové buňky to totálně zazdilo, ale chuť k jídlu ne.

Zvracení

Nezvracela jsem, brala jsem dost silné léky, ale často jsem měla pocit na zvracení. Snažila jsem se jíst častěji, menší porce a něco, co případně nebude problematické při zvracení. Tedy kaše, banány. Pít jsem mohla jen po doušcích. Strach ze zvracení byl totiž velký.

Únava

Celé tělo je po chemu unavené. Někdy jde spát, někdy ne. Někdy jsem spala/ležela 18 hodin denně, jindy mi stačilo v rámci hodiny třeba 5-10 min v hodině strávit v posteli a mezitím trošku fungovat. Všeobecně ale tělo chtělo hodně odpočinku a aktivita jej dost unavovala. Někdy jen vyjít schody do patra, či vyklidit myčku. Naštěstí pár dnů před další dávkou se má schopnost fungovat zvyšovala a já byla více akční.

Vlasy a další chloupky

Sice mi v nemocnici řekli, že vlasy prořídnou, ale to si představuji jinak. Před druhou dávkou jsme tedy vlasy vzaly strojkem a pak vypadávání pokračovalo. Vždy v druhém týdnu po chemu. Ve třetím pak začaly pučet nové. Na chvilku. Tedy očekávám, že do Vánoc už budu mít číro 

Hmotnost

Chuť k jídlu jsem měla stále, sice jsem se snažila jíst nějak vyrovnaně, ale co si budeme povídat, dopřávala jsem si a tak nárůst hmotnosti je dost radikální, 2 konfekční velikosti.

Sex

Tak na todle snad stačí jednoduchá odpověď – Co to je?

Port

Moje žíly jsou poškozené. Ještě před první dávkou jsem se rozhodovala mezi Portem a Picc systémem. Nakonec vyhrál Port, hlavně z důvodu menšího omezení co se týká aktivity. První chemo bylo ještě do žíly, další pak do Portu. Port mám umístěný pod kůží pod pravou klíční kostí. Nevím, zda bych do něj šla i teď. Pokud pominu mé strašpytelské scény při zavádění (jen lokální umrtvení), následnou bolest, tak hlavní neduh je, že mé prsa jsou větší, port je táhle dolů – tedy bez podprsenky ani krok, ani spánek. Často okolí Portu bolí a není to příjemné.