Noční bajkování - Braník
Poslední závod, ne jeden krátký okruh několikrát, ale delší a jednou. Na Točné, lávky na letiště nahoru, dolů a k tomu neuvěřitelné kilometry po zábavných trailech. Změna času na zimní znamená, že už na start jedu za tmy a jeden delší okruh zase znamená, že na trati strávím víc času než posledně. Beru na řidítka tedy dvě Aurory, na přilbu opět Owleye. Nezapomenu na stylovou kompozici oblečení – pro zimu volím stylový vlněný dresík, který je sice prožraný od molů, jak několik let ležel ve skladu, ale stále skvěle slouží.
Na start jedeme všichni společně asi 2,5 km po cyklostezce, k nájezdu na lávky. Tady nám zastavují provoz a balík se řídí na trail. Lávky nahoru jsem jela naposledy před rokem, ale potmě vše vypadá jinak, takže to ani nijak neřeším a jedu za bludičkami před sebou. Občas někoho dojedu, občas nějaký opozdilec dojede zase mě. Krátké okruhy měly výhodu, že si je člověk předem projel a věděl, kde co je, kde se dá předjíždět. Okruh v kuse bez projetí je pro mne taková vyjížďka. Aspoň od toho okamžiku, kdy se mi při pokusu předjet pomalejšího jezdce, který se v malém brdku zasekl a slezl z kola, daří spadnout z půlmetrového valu na asfalt. Některé úseky jsou stejné jako minulý týden, to, co jsme posledně jeli do kopce, dnes sjíždíme a následný trail jedeme obráceně. Je to úplně jiné.
Po pár kilometrech se potkávám s našim zákazníkem, který mne předjíždí při špatném odbočení. Nevidím, jsem slepá, vím to. Kam přesně ukazuje šipka zjišťuji až dodatečně, takže velmi často vyjíždím z trati na pár metrů. Dioptrie to chce. Jedeme spolu, chvilku on přede mnou, ale většinu času za mnou, odpoutávám se v momentě, kdy přede mnou jeden závodník nedává malou centrifugu a padá. Zastavuje, páč nezávodí, a pomáhá. Dojíždím na Točnou. Přiznávám, že když jsem poznala, kde jsem, chtěla jsem odbočit na Maturitu. Na Točné trošku tápám, nevidím reflexní šipky a dojíždí mne skupinka kluku, kteří samo před odbočkou brzdí stylem jízda po předním, tak se radši dekuji na stranu a nechávám je. Podávám si je následně ve výjezdu.
Jedu s našim zákazníkem (fakt nevím, jak se jmenuje) a ještě jedním jezdcem z Elevenu, který dnes také nezávodí. Projíždíme spolu velmi hezkou pasáž – klopenky v korýtku, občas se skočkem. Paráda. Na tohle místo chci za světla! Po pár stovkách metrů jezdec z Elevenu mizí v dáli a ve dvou pokračujeme dál. Místy nevím, kde jsem a když už to poznávám, tak zmatkuji. Chci jet trailem, který znám, ne odbočit jinam. Tak se často vracím. V místě, kde už jsme dnes jednou jeli řešíme, zda jedem správně, vracíme se ale pak opět pokračujeme. Trošku to mátlo, ale když člověk jel podle značek dalo se to, jen si nesměl říkat „Neotočil tam někdo tu šipečku?“ Naštěstí logika vyhrála a my si nedali jednu smyčku ještě jednou.
Těším se, až najedeme zpět na lávky. To už budu vědět, že se blížíme do cíle, ale dáváme si před nájezdem ještě menší výjezd a šup, potůček, lávka. Už to mám skoro za sebou. Ale je tu znát, že tu nejezdím, nemám to najeto, takže dost často vyšlapávám z pedálů z jednoho prostého důvodu, jedu mimo stopu. Takto nás dojíždí skupinka kluků, páč mám strach, že pojedou v terénu pomalu, nepouštím je před sebe a snažím se. Předjíždí mě jeden jezdec až v místě, kde se cesta rozšířila. Čeká nás ještě brdek do Komořan, sešup k železničnímu přejezdu a pak kudla do cíle. Kvituji si, že je kolem dost kluků, že to by mohl být slušný hák.
Nájezdem na cyklostezku začíná pravá dnešní legrace. Kam se hrabou hravé traily na spurtující magory! První nástup po 5ti metrech. Chytám ho. Jedem kousek rychleji, kdy jeden říká, že je to do cíle ještě 2,5 kilometru. Druhý na to nedbá a nastupuje, opět se chytám, jenže tentokrát svěsí nohy po pár šlápnutí. Co to jako je? Ale i tak jedeme rychle, tak se nějak neženu dopředu. Kluci ze zadu nás sjíždí a po chvilce další nástup. Tentokrát si musím trošku víc šlápnout, abych dojela. Opět se opakuje svěšení nohou, což už komentuji, ať jedou. Od holky to zní asi drsně, takže kluci zase nastupují. Nechávám je plavat a jedu si poslední kilometry stejně rychle. Pomalu nejedu, kudlička. V tom zmatku nástupů a dojíždění míjíme odbočku k Freestyle parku a jedeme po silnici až k odbočce k cíli (kilometrově stejná trasa, jen o 2 zatáčky méně). Jsem nadšená, že mi ten poslední úsek jel. Silničářský styl byl znát.
Hnedka do suchého, teplou polévku a čekat na vyhlášení. Zažívám velký šok, když zjišťuji, že jsem 3. To jsem rozhodně nečekala. Co se týká celkových výsledků, jsem rozčarovaná. Nejsou zvýhodněny ty holky, které objely všechny čtyři závody a tak se neraduji ze 3. místa a končím na 4. Zamrzí to, je to sport, to ano, ale do příště snad vymyslí jiný systém.
Ale i tak velké poděkování Petrovi, Káje a dalším, co se na organizaci podíleli. Bylo to opravdu super.
Výsledky:
Ženy
1. Jana Doležalová
2. Fejola Štěpánka Nestlerová
3. moje maličkost
Muži
1. Petr Koudelka
2. Jan Mašek
3. Milan Černý
Veteráni
1. Míra Svoboda
2. Míra Mestek
3. Jiří Hampejs
Absolutní výsledky:
Ženy
1.. Fejola Štěpánka Nestlerová
2. Alžběta Pourová
3. Jana Doležalová
4. moje maličkost
Muži
1. Petr Koudelka
2. Jan Mašek
3. Milan Černý
Veterání
1. Míra Svoboda
2. Míra Mestek
3. Jiří Hampejs
Absolutní výsledky
Stránky závodu http://omexym.cz/xc-night/index.php
Fotky od Markéty http://mmast.rajce.idnes.cz/Trek_Night_Serie_Branik_2013_Part_IV._Finale/
Na start jedeme všichni společně asi 2,5 km po cyklostezce, k nájezdu na lávky. Tady nám zastavují provoz a balík se řídí na trail. Lávky nahoru jsem jela naposledy před rokem, ale potmě vše vypadá jinak, takže to ani nijak neřeším a jedu za bludičkami před sebou. Občas někoho dojedu, občas nějaký opozdilec dojede zase mě. Krátké okruhy měly výhodu, že si je člověk předem projel a věděl, kde co je, kde se dá předjíždět. Okruh v kuse bez projetí je pro mne taková vyjížďka. Aspoň od toho okamžiku, kdy se mi při pokusu předjet pomalejšího jezdce, který se v malém brdku zasekl a slezl z kola, daří spadnout z půlmetrového valu na asfalt. Některé úseky jsou stejné jako minulý týden, to, co jsme posledně jeli do kopce, dnes sjíždíme a následný trail jedeme obráceně. Je to úplně jiné.
Po pár kilometrech se potkávám s našim zákazníkem, který mne předjíždí při špatném odbočení. Nevidím, jsem slepá, vím to. Kam přesně ukazuje šipka zjišťuji až dodatečně, takže velmi často vyjíždím z trati na pár metrů. Dioptrie to chce. Jedeme spolu, chvilku on přede mnou, ale většinu času za mnou, odpoutávám se v momentě, kdy přede mnou jeden závodník nedává malou centrifugu a padá. Zastavuje, páč nezávodí, a pomáhá. Dojíždím na Točnou. Přiznávám, že když jsem poznala, kde jsem, chtěla jsem odbočit na Maturitu. Na Točné trošku tápám, nevidím reflexní šipky a dojíždí mne skupinka kluku, kteří samo před odbočkou brzdí stylem jízda po předním, tak se radši dekuji na stranu a nechávám je. Podávám si je následně ve výjezdu.
Jedu s našim zákazníkem (fakt nevím, jak se jmenuje) a ještě jedním jezdcem z Elevenu, který dnes také nezávodí. Projíždíme spolu velmi hezkou pasáž – klopenky v korýtku, občas se skočkem. Paráda. Na tohle místo chci za světla! Po pár stovkách metrů jezdec z Elevenu mizí v dáli a ve dvou pokračujeme dál. Místy nevím, kde jsem a když už to poznávám, tak zmatkuji. Chci jet trailem, který znám, ne odbočit jinam. Tak se často vracím. V místě, kde už jsme dnes jednou jeli řešíme, zda jedem správně, vracíme se ale pak opět pokračujeme. Trošku to mátlo, ale když člověk jel podle značek dalo se to, jen si nesměl říkat „Neotočil tam někdo tu šipečku?“ Naštěstí logika vyhrála a my si nedali jednu smyčku ještě jednou.
Těším se, až najedeme zpět na lávky. To už budu vědět, že se blížíme do cíle, ale dáváme si před nájezdem ještě menší výjezd a šup, potůček, lávka. Už to mám skoro za sebou. Ale je tu znát, že tu nejezdím, nemám to najeto, takže dost často vyšlapávám z pedálů z jednoho prostého důvodu, jedu mimo stopu. Takto nás dojíždí skupinka kluků, páč mám strach, že pojedou v terénu pomalu, nepouštím je před sebe a snažím se. Předjíždí mě jeden jezdec až v místě, kde se cesta rozšířila. Čeká nás ještě brdek do Komořan, sešup k železničnímu přejezdu a pak kudla do cíle. Kvituji si, že je kolem dost kluků, že to by mohl být slušný hák.
Nájezdem na cyklostezku začíná pravá dnešní legrace. Kam se hrabou hravé traily na spurtující magory! První nástup po 5ti metrech. Chytám ho. Jedem kousek rychleji, kdy jeden říká, že je to do cíle ještě 2,5 kilometru. Druhý na to nedbá a nastupuje, opět se chytám, jenže tentokrát svěsí nohy po pár šlápnutí. Co to jako je? Ale i tak jedeme rychle, tak se nějak neženu dopředu. Kluci ze zadu nás sjíždí a po chvilce další nástup. Tentokrát si musím trošku víc šlápnout, abych dojela. Opět se opakuje svěšení nohou, což už komentuji, ať jedou. Od holky to zní asi drsně, takže kluci zase nastupují. Nechávám je plavat a jedu si poslední kilometry stejně rychle. Pomalu nejedu, kudlička. V tom zmatku nástupů a dojíždění míjíme odbočku k Freestyle parku a jedeme po silnici až k odbočce k cíli (kilometrově stejná trasa, jen o 2 zatáčky méně). Jsem nadšená, že mi ten poslední úsek jel. Silničářský styl byl znát.
Hnedka do suchého, teplou polévku a čekat na vyhlášení. Zažívám velký šok, když zjišťuji, že jsem 3. To jsem rozhodně nečekala. Co se týká celkových výsledků, jsem rozčarovaná. Nejsou zvýhodněny ty holky, které objely všechny čtyři závody a tak se neraduji ze 3. místa a končím na 4. Zamrzí to, je to sport, to ano, ale do příště snad vymyslí jiný systém.
Ale i tak velké poděkování Petrovi, Káje a dalším, co se na organizaci podíleli. Bylo to opravdu super.
Výsledky:
Ženy
1. Jana Doležalová
2. Fejola Štěpánka Nestlerová
3. moje maličkost
Muži
1. Petr Koudelka
2. Jan Mašek
3. Milan Černý
Veteráni
1. Míra Svoboda
2. Míra Mestek
3. Jiří Hampejs
Absolutní výsledky:
Ženy
1.. Fejola Štěpánka Nestlerová
2. Alžběta Pourová
3. Jana Doležalová
4. moje maličkost
Muži
1. Petr Koudelka
2. Jan Mašek
3. Milan Černý
Veterání
1. Míra Svoboda
2. Míra Mestek
3. Jiří Hampejs
Absolutní výsledky
Stránky závodu http://omexym.cz/xc-night/index.php
Fotky od Markéty http://mmast.rajce.idnes.cz/Trek_Night_Serie_Branik_2013_Part_IV._Finale/
Gratulu. To je moc pěkné, je vidět, že ses rozjela. Kdybys závodila častěji, tak si jasná favoritka.
OdpovědětVymazat