24 hodín MTBike Jam

Ať se stalo v mém životě co se stalo, jsem ráda, že jsem se nikdy nedostala na dno, pomyslný pád vždy ukočírovala a začala směřovat zpět vzhůru. A to i díky mužskýmu, který je fakt skála.

Loni jsem se dostala do situace, kdy jsem se smířila s faktem, že některé cyklistické plány jsou pasé. Letos je všechno jinak. Když jsem v lednu po několika měsíčním výpadku v nějakém systémovém ježdění začala opět jezdit více, bolelo to, ale hlavně bavilo.

Cyklistická dovolená v Toskánsku, pak pár oblíbených brevetů v Rakousku a už se přiblížil Tomášův první start na letošním seriálu čtyřiadvaceti hodinovek. Už dopředu zjišťoval, zda budu ještě pracovat o víkendech, či zda může počítat se supportem z mé strany.

První díl proběl u našich bratrů Slováků, ve vesničce Kuchyňa v podhůří Karpat. Na víkend plánovaly rosničky hezké počasí a tak konverzace u nás probíhala asi takto:

T: Bude hezky, nechceš si vzít kolo?

T: Nechceš zkusit dvanácti hodinovku? Po třístovkovém brevetu víš, že dvanáct hodin na kole dáš.

Kolo jsem si tedy vzala, i pár oblečků - že bych si v sobotu do večera odjela pár kol, podle toho, kolik toho po mne bude Tomáš potřebovat. Ten přibalil i světla navíc, že jako ta noční jízda má své kouzlo a že v noci musím nějaké kolo dát.

Z domu na start to byly tři hodiny, tak jsme využili možnosti spát doma a vyráželi v sobotu ráno. V kempu jsme pak trošku řešili parkování, kde pro nás bude místečko a nakonec jsme od organizátora dostali nejlepší flek - hned na začátku depa. Tomáš se zaregistroval jedna dvě. Bohužel, já na otázku, zda se mohu přihlásit na dvanácti hodinovku dostala odpověď, že o ni nebyl zájem. Asi po pěti minutách se rozhoduji a přihlašuji se na čtyřiadvaceti hodinovku. Cenově to vychází stejně a prostě budu jezdit v sobotu do večera a v neděli, abych splnila podmínky pro kvalifikaci, si dám závěrečné kolo.

Protože moje hlavní náplň tady byla starat se o Tomáše, ještě před startem plním všechny bidony a chystám je u auta, aby si je Tomáš při průjezdu mohl brát. Banány na první hodiny má v dresu. Já počítám s občerstvováním na oficiální občerstvovačce.

První čtyřiadvaceti hodinovka moc sólo žen nenadchla, na startu jsme jen tři, ve dvou kategoriích. Simona Matušíková v kategorii žen nad čtyřicet let a Štěpánka Nedvědová v mé kategorii. Předstartovní nervozita u mne není - beru to na pohodu, najet tréninkově nějaké kilometry. Mám informace, že trať je jednoduchá, celý okruh bez problému projede auto, žádné technické záludnosti a že Štěpánku dám :-)

Ve 12:00 start a v první zaváděcím kole to nepřeháním, seznamuji se s tratí. Během prvních kol si dělám obrázek a plánuji si, že na trati ujedu dvě sta kilometrů, tedy pětadvacet kol s tím, že v sobotu ujedu dvacet kol a zbývajících pět pak v neděli tak, abych poslední kolo ukončila v kvalifikačním čase, tedy mezi 11:15 a 12:00.

Poslední stoupání

Před 16tou hodinou se na trati potkávám již podruhé s Tomášem a hlásím plán s tím, že Simonu jsem již dvakrát předjela, ale Štěpánka že mě asi zezadu dojíždí, že tu jsem ještě nepotkala. Tomáš sám ani neví, zda ji potkal, nebo ne. V depu pak zastavuji, chystám bidony, banány, jablka a další maličkosti pro Tomáše. Zrovna v okamžiku, kdy moderátor hlásí průběžné výsledky. Tomáš první. K mému překvapení i já první. Mám už najeto devět kol, Štěpánka pět a Simona šest. Je to pro mne velké překvapení. Když se pak potkávám s Tomášem na trati a říkám mu průběžné výsledky, tak mě povzbuzuje, že jedu dobře.

Štěpánka

Simona

Další větší zastávku v depu mám kolem osmnácté hodiny večerní hlavně z důvodu dooblečení a zjišťuji aktuální stav. Můj náskok zase poskočil, můj nově objevený bojovný duch počítá v hlavě, že pokud to tak půjde dál, že si na pár hodin můžu dáchnout a že bude možnost si první místo udržet, pokud mi to pojede.

Tomáš

Tomáš naštěstí nepotřebuje pomoci s přípravou na noc, tak se každý na noční ježdění připravujeme sám. A když se kolem jednadvacáté hodiny za mnou ozvalo takové oťukávací "Jitko?" musím se smát. Kanárkovou bundu od Gore zase tolik lidí nemá. Oběma se nám jede dobře, oba na prvním místě. Bavíme se Jirkovou otázkou, čímže Tomáše krmím, že mu to tak jede. No přeci láskou :-). A taky, že už mi chybí pár kol do dvacítky a pak že si budu hrát na povaleče.

Dvacáté kolo ukončuji před půl jedenáctou. Sundávám tretry, cyklokalhoty a oblékám se do pohodlných šortek, chystám Tomášovi pití, jídlo, zamykám kolo. Když mám vše hotovo, Tomáš objel do dalšího kola, jdu zjišťovat aktuální situaci v závodním poli. K mému velkému překvapení to Štěpánka zabalila už v půl osmé po devíti kolech, Simona naposledy projela cílem po desáté hodině po dvanácti kolech a do dalšího kola nevyjela. Si škodolibě říkám, že jsem si myslela, jak to prozevluji a nakonec za sobotu toho mám najeto nejvíc.

Ještě pár kol se starám o Tomáše a po půlnoci zalézám do spacáku. Ikdyž jsem hodně pila, tak únavou mě bolí hlava a jde na mne velká zima. Tomáš mne budí jen jednou s žádostí o spolupráci. V půl páté má pak trapné otázky jakože proč ještě nejsem na trati, zda mám takový náskok. No rejpavě mu odpovídám, že na rozdíl o něj mám náskok jedenáct kol, že si můžu lenošit, že vyrazím, až se trošku oteplí.

... dej mi ruku, dám ti svou ...

Na trať vyrážím před sedmou hodinou, Simona už na trati je, Štěpánka vyráží o fous později, a nadávám si, že jsem nevyrazila dřív. Na trati v pohybu je daleko tepleji než v depu. Tam zastavuji na podporu Tomáše - dát jídlo, namazat řetěz a takové ty maličkosti a dávám nakonec pět kol ve flákacím režimu - radši na trati, než se nudit v depu. Na to poslední, kvalifikační, sme domluveni, že jej dáme spolu. Na posledním kopci máme párty čekatelů na správný okamžik pro průjezd cílem. Nedaří se nám sice průjezd ruku v ruce, ale i tak to bylo super. Rodinné vítězství. Tomáš s náskokem pěti kol a já s deseti.

1. Moje maličkost 2. Štěpánka

 Simona si vzala na podium největší fanynku

 1. Tomáš, 2. Radek Makal, 3. Tomáš Musil

Tomáš dává pidi rozhovor moderátorovi, sprchu a pak jídlo. Já mezitím pomalu balím a čekáme na vyhlášení a takovou tu tečku za povedeným víkendem. Tomáš se na mne nezlobil, že jsem na něj nečekala v depu jako hodný doprovod a já byla ráda, že jsem si to na kole užila a že jsem najela potřebné kilometry, aby mi to zase o fous líp jezdilo. A hlavně že to byl podařený pokus o čtyřiadvaceti hodinovku. Další teda už jen ve čtyř členném teamu :-)

FOTKY v textu - http://cekuba.rajce.idnes.cz/24_hodin_MTB_Kuchyna/ (doprovod Simony s foťákem prošel celou trať)

VÝSLEDKY - http://live.timechip.cz/#2016/8/vysledky

STRÁNKY ZÁVODU - http://www.24mtbikejam.sk/