Jak se jezdí na Meridě
Vyrazit si zabajkovat s holkama a vyzkoušet nový kolo? Proč ne. V sobotu v 8:10 nasedáme v Táboře do vlaku směr Bechyně. Já s holčičí Meridou - Juliet One-Twenty se zdvihy 120/120. Pro mne změna, když na svém "závodním" speciálu mám jen 80tkového SIDa.
Trasa vyjížďky není obtížná, je to pohodová pěšinka kolem Lužnice převážně po červené turistické značce, ke které to od nádraží není daleko a vede k ní jediný obtížnější sjezd - nezvykem na kolo a pláště - mi přijde bezpečnější některé pasáže radši jít vedle kola. Sjezd ale není dlouhý a po chvilce již s holkami obdivujeme Most Duha zespod a pomalu míříme na pěšinku kolem řeky. Rybáři se nás sice snaží odradit, že je na cestě úsek s popadanými stromy a tváří se tak, že tudy opravdu neprojedeme. S úsměvem jim říkáme, že se případně vrátíme a mizíme proti proudu řeky, která zde více méně stojí a její barva ke koupání rozhodně neláká, ikdyž sluníčko již praží o 106.
Pěšinka se vine lákavě - pravá, levá pomocí práce s těžištěm těla, občas nějaký kořen, kámen - hravá, veselá. Dokud nenarazíme na místo avizované rybáři. Pěšinka se zvedá, kameny jsou větší a tak tedy nastává doba tlačení kola. Potkáváme pána s motorovkou a procházíme místem, kde opravdu ještě před pár dny byla stezka zapadaná stromy. Po výšlapu si dáváme malou siestu a chudák Šárka, během chvilky po ní lezou dvě klíšťata.
Trasa pokračuje kousek po asfaltu, z kopce - možnost otestovat brzdy - kotoučovka Shimano Deore - no nadšení není - zadní vibruje a jen konstatuji "zlatý Juicy 7 ze závoďáka". Naštěstí najíždíme opět do terénu a pro zvlněný terén nebudou moc třeba. Chvíli jedem po hraně kopce nad řekou a kocháme se výhledem a užíváme si kořenové pasáže. Já v jednom momentě tak moc, že se ocitám na kraji pěšinky s kolem na sobě a nemůžu se řádně hnout.
Holky naštěstí zasahují včas a se smíchem pomáhají. Pěšinka pomalu míří dolů k vodě a je místy dost podmáčená, občas spadnutý strom či jiná překážka. U křížku pod Senožaty potkáváme protijedoucí bajkery a že do 20ti minut narazíme na hospůdku - vrchní že je divný, ale vaří se tam. Nemůžeme se dočkat, začínáme mít hlad.
Mezi Větrovem a Dobronicemi jedeme po louce. Libuji si. Na závoďáku bych to odtrpěla a tady neztrácím rychlost a nemusím ze sedla. Tlumič tlumí a kolo hezky jede. V Dobronicích si sedáme na zahrádku hospůdky, dáváme si Svijany a trochu sportovního jídla - pečené kuřátko a tlačenku.
Po zaslouženém odpočinku přejíždíme mostek, kocháme se zříceninou, pod kterou jsme před chvilkou seděly a vydáváme se dál po modré turistické značce až k řetězovému mostu. Místy pěšinka, místy široká cesta. U mostu se napojujeme zpět na červenou a pokračujme na Tábor.
U chatové oblasti Bečice máme technickou zastávku - mě se v krátkém výjezdu daří dostat řetěz mezi kazetu a dráty, Irči zase nebrzdí brzda - máme o zábavu postaráno. Odvzdušnit brzdu není v našich silách, roznýtovat řetěz jo.
Terén je opět zajímavý - nahoru, dolů, přes kameny, kořeny. Užíváme si to až do Příběnic, kde musíme slézt z kola vynést ho pár schodů na můstek kolem skály nad řekou. Prkna na tomto můstku nejsou v jednom místě bezpečně přichyceny a Šárka má tu smůlu, že šlápla na tyto prkna. Ale bezpečně to ustála a do vody se nezřítila.
I za tímto úsekem je pěšinka hravá. Pomalu stoupáme k vytesanému tunelu, za ním si užíváme krátký sjezdík a opět se bavíme "triálovou" pasáží. Kolo drží skvěle stopu a já si uživám svižnou jízdu přes kameny až k lávce u Harachovky, kde přejíždíme na druhou stranu řeky, kde do Tábora pokračujeme po silnici.
Projíždíme věží Kotnov a rovnou na Žižkovo náměstí na jídlo. Sluníčko pomalu zapadá, přes střechu radnice hází zajímavé stíny a dnešní pohodová vyjížďka končí...
No už jen otestovat na závodě :-)
Z vyjížďky bude krátky sestřih v jednom z dílů pořadu Vertikal na ČT4
Trasa vyjížďky není obtížná, je to pohodová pěšinka kolem Lužnice převážně po červené turistické značce, ke které to od nádraží není daleko a vede k ní jediný obtížnější sjezd - nezvykem na kolo a pláště - mi přijde bezpečnější některé pasáže radši jít vedle kola. Sjezd ale není dlouhý a po chvilce již s holkami obdivujeme Most Duha zespod a pomalu míříme na pěšinku kolem řeky. Rybáři se nás sice snaží odradit, že je na cestě úsek s popadanými stromy a tváří se tak, že tudy opravdu neprojedeme. S úsměvem jim říkáme, že se případně vrátíme a mizíme proti proudu řeky, která zde více méně stojí a její barva ke koupání rozhodně neláká, ikdyž sluníčko již praží o 106.
Pěšinka se vine lákavě - pravá, levá pomocí práce s těžištěm těla, občas nějaký kořen, kámen - hravá, veselá. Dokud nenarazíme na místo avizované rybáři. Pěšinka se zvedá, kameny jsou větší a tak tedy nastává doba tlačení kola. Potkáváme pána s motorovkou a procházíme místem, kde opravdu ještě před pár dny byla stezka zapadaná stromy. Po výšlapu si dáváme malou siestu a chudák Šárka, během chvilky po ní lezou dvě klíšťata.
Trasa pokračuje kousek po asfaltu, z kopce - možnost otestovat brzdy - kotoučovka Shimano Deore - no nadšení není - zadní vibruje a jen konstatuji "zlatý Juicy 7 ze závoďáka". Naštěstí najíždíme opět do terénu a pro zvlněný terén nebudou moc třeba. Chvíli jedem po hraně kopce nad řekou a kocháme se výhledem a užíváme si kořenové pasáže. Já v jednom momentě tak moc, že se ocitám na kraji pěšinky s kolem na sobě a nemůžu se řádně hnout.
Holky naštěstí zasahují včas a se smíchem pomáhají. Pěšinka pomalu míří dolů k vodě a je místy dost podmáčená, občas spadnutý strom či jiná překážka. U křížku pod Senožaty potkáváme protijedoucí bajkery a že do 20ti minut narazíme na hospůdku - vrchní že je divný, ale vaří se tam. Nemůžeme se dočkat, začínáme mít hlad.
Mezi Větrovem a Dobronicemi jedeme po louce. Libuji si. Na závoďáku bych to odtrpěla a tady neztrácím rychlost a nemusím ze sedla. Tlumič tlumí a kolo hezky jede. V Dobronicích si sedáme na zahrádku hospůdky, dáváme si Svijany a trochu sportovního jídla - pečené kuřátko a tlačenku.
Po zaslouženém odpočinku přejíždíme mostek, kocháme se zříceninou, pod kterou jsme před chvilkou seděly a vydáváme se dál po modré turistické značce až k řetězovému mostu. Místy pěšinka, místy široká cesta. U mostu se napojujeme zpět na červenou a pokračujme na Tábor.
U chatové oblasti Bečice máme technickou zastávku - mě se v krátkém výjezdu daří dostat řetěz mezi kazetu a dráty, Irči zase nebrzdí brzda - máme o zábavu postaráno. Odvzdušnit brzdu není v našich silách, roznýtovat řetěz jo.
Terén je opět zajímavý - nahoru, dolů, přes kameny, kořeny. Užíváme si to až do Příběnic, kde musíme slézt z kola vynést ho pár schodů na můstek kolem skály nad řekou. Prkna na tomto můstku nejsou v jednom místě bezpečně přichyceny a Šárka má tu smůlu, že šlápla na tyto prkna. Ale bezpečně to ustála a do vody se nezřítila.
I za tímto úsekem je pěšinka hravá. Pomalu stoupáme k vytesanému tunelu, za ním si užíváme krátký sjezdík a opět se bavíme "triálovou" pasáží. Kolo drží skvěle stopu a já si uživám svižnou jízdu přes kameny až k lávce u Harachovky, kde přejíždíme na druhou stranu řeky, kde do Tábora pokračujeme po silnici.
Projíždíme věží Kotnov a rovnou na Žižkovo náměstí na jídlo. Sluníčko pomalu zapadá, přes střechu radnice hází zajímavé stíny a dnešní pohodová vyjížďka končí...
No už jen otestovat na závodě :-)
Z vyjížďky bude krátky sestřih v jednom z dílů pořadu Vertikal na ČT4
Komentáře
Okomentovat