Tak je to tady. Mám za sebou poslední chemoterapii a už mne budou čekat jen veselejší zítřky. Tělo se pomalu dostane ze stresu, které mu tento jed vyvolal a já se těším, že se budu cítit den ode dne líp. Nedávno Petr Hübel napsal Dotazy a odpovědi o své léčbě a já si je četla v době, kdy jsem trpěla po chemu. A protože jsem si při první chemoterapii napsala, jak jsem to prožívala, tak jsem si poznámky dělala i letos a tady je, jak vypadal můj tří týdenní cyklus. Jak to bylo se mnou Den D aneb den, kdy jsem strávila dopoledne na onkologickém stacionáři a do žil mi kapal docetaxel a tento den byl jednou za tři týdny. Ráno jsem si koupila v Kavárně snů kafe s sebou a vyrazila do čekárny na osmou hodinu. Ohlásila jsem se sestřičce, ta si v ordinaci zkontrolovala můj krevní obraz. Kdyby nebyl v pořádku, udělal by se odběr z prstu, zda se hodnoty zlepšily a je možno pokračovat. Já mezitím čekala v čekárně na konzultaci s Mudr. Musím říci, že jsme utvořily s dalšími pacie...
Nový rok 2014 začal slibně. Hodně projektů, hodně energie a hlavně dobrá nálada a optimismus. I když byly první měsíce náročné, hodně času padlo na práci, i tak jsem měla hodně času na kolo a během února zredukovala aktivity tak, aby mi zůstaly jen ty, které pro mne měly smysl. Přeci život je krátký trávit čas něčím, co člověka nebaví. Byla jsem spokojená. Po letech jsme si s Tomášem naplánovali jarní silniční tréninkový kemp v Toskánsku a já se těšila. Trávila jsem více jak 20 hodin týdně sportem a byla plna energie do nových plánovaných změn v životě. Vše běželo jak mělo, až do jednoho návratu ze silničního tréninku, kdy jsem začala krvácet mimo cyklus. Nenechala jsem to plavat. Neříkala jsem si, je to jen přetrénování, že to není nic vážného a objednala se k doktorovi na vyšetření. Nejsem hypochondr, ale zdraví není něco, co si nezaslouží pozornost. Diagnoza Dalo by se říci, že se jednalo o pravidelnou preventivní prohlídku, bohužel z děložního kanálku vykukoval ú...
" Jestli se ti bude chtít. Až prostě budeš mít chuť a slinu, napiš o sobě a kole. Snad ani ne, jak jsi začínala, ale jakou ti dává energii v čase, kdy řešíš takovýhle, pardon za ten výraz, ale životní sračky. Určitě se po světě (českém) toulají holky, co mají trápení. Menší, ale přitom jim připadá neřešitelné. Třeba to někoho nakopne ." Napsala mi před pár dny Kája. A má pravdu. Je to pár dní, co jsem si četla článek od Kačky , abych se namotivovala, že nejsem jediná, kdo bojuje o život. Je mi pár týdnů 36 let a rakovina ke mne zavítala již potřetí. Nehroutím se, nelituji se, nefňukám, ani neřeším proč já a co jsem komu udělala. Rakovina zase přišla, je tu a já nemám v plánu nechat ji poslední slovo. Mám hodně plánů, snů a o život chci bojovat, nic jiného nepřichází v úvahu. Mám kolem sebe super lidi, kteří mi v této cestě pomáhají. Rodina, kamarádi, kolegové v práci a hlavně doktoři. A hlavně mám po svém boku toho nejlepšího mužského. Nikdy jsem nebyla gaučový povaleč...
Komentáře
Okomentovat