M E D U N K A

Poslední závod, ne jeden krátký okruh několikrát, ale delší a jednou. Na Točné, lávky na letiště nahoru, dolů a k tomu neuvěřitelné kilometry po zábavných trailech. Změna času na zimní znamená, že už na start jedu za tmy a jeden delší okruh zase znamená, že na trati strávím víc času než posledně. Beru na řidítka tedy dvě Aurory, na přilbu opět Owleye. Nezapomenu na stylovou kompozici oblečení – pro zimu volím stylový vlněný dresík, který je sice prožraný od molů, jak několik let ležel ve skladu, ale stále skvěle slouží. Na start jedeme všichni společně asi 2,5 km po cyklostezce, k nájezdu na lávky. Tady nám zastavují provoz a balík se řídí na trail. Lávky nahoru jsem jela naposledy před rokem, ale potmě vše vypadá jinak, takže to ani nijak neřeším a jedu za bludičkami před sebou. Občas někoho dojedu, občas nějaký opozdilec dojede zase mě. Krátké okruhy měly výhodu, že si je člověk předem projel a věděl, kde co je, kde se dá předjíždět. Okruh v kuse bez projetí je pro mne taková vyjíž

Prsty kmitají po páčkách. Velkou pilu, malou pilu, házet pastorky na kazetě. Pravá, levá, jeden hupík za druhým. Jsem za půlkou druhého kola dnešního závod, když mi dochází, že se blíží konec. Ne dnešního závodu, ale celého seriálu. Vždyť ještě jedno kolo a jeden závod. Jak mi budou chybět ty reflexní bodíky na stromech, které určují kudy mám jet! A to jsem si na startu říkala, že už to konečně končí. Dneska a ještě jednou a už nebudu muset magořit po večerech v lese. Vše se opět změnilo startovním výstřelem. Jako pokaždé, tak i tentokrát nevynechávám projetí trati před startem. Má to dvě stránky. Dobrou a špatnou. Člověk bohužel, bohudík ví, do čeho jde. Dnešní trať je opět vydařená. Start v Komořanech u korýtka, delší výjezd na letiště a pak jen houpání nahoru dolů po trailech. Nádhera. Velmi hravá trať s místy, které mi nesedí, ale to k tomu patří. Petr vymlíkoval na trati některé úseky z prudších kopců tak, že se jelo prudká levá, prudká pravá a to několikrát za sebou. A todl

Druhý díl nočního závodění nás zavedl opět k Hostivařské přehradě, tentokráte na druhý břeh. Ten je protkán kilometry singlíků a některé jsou opravdu super. Přes den. Pokořit je v noci, v závodním tempu, to bude něco. Hlavně po náročním pracovní začátku týdne a celkem velkým spánkovým deficitem. Stejně jako minulý týden, já na start mířím autem a Tom po vlastní ose. Prezentace probíhá rychle díky přihlášení předem, tedy stačí zaplatit, přidělat čip na vidli, číslo zůstává stejné a vyrazit projet si trať. O proti minulému týdnu na okruhu chybí cyklokrosové vložky a trať je z 90% vedena po singlech, asfaltových přejezdů je zde minimum, což je super. Hravost singlů je doplněna blbnutím v klopenkách a rozhodně není čas na nudu. Rozhodně okruh, který stojí za to si projet i mimo závod. Aby se závodní peleton roztrhal před nájezdem do terénu, je první kolo zkráceno a k roztrhání slouží asfaltka.Následně 3 plné kola pro holky, 4 pro kluky. Startuji spíš ze zadních pozic, do předu se n

Když člověk hodně sportuje nebo nosí oblečení, které nechce, aby se praním zničilo, řeší základní otázku. V čem prát. Na trhu existuje řada pracích přípravků na sportovní oblečení či na jemné tkaniny, ale taky existuje jeden přípravek, který používaly již naše babičky. Mýdlo s jelenem. Připravit si sliz na praní z mýdla je velmi jednoduché. Stačí si v drogérii koupit kostičku mýdla s jelenem, pytlík sody a doma se pustit do vaření. Soda vodu změkčí a špína se lépe rozpouští. Ingredience na 9 litrů pracího prášku: 1 mýdlo s jelenem 500g sody 2 4,5l nádoby od tekutého pracího prášku voda Mýdlo nastrouhat na hoblinky a rozpustit spolu se sodou v teplé vodě. Rozpouštím v 10ti litrovém kýblíku, kdy kýblíku hoblinky rozpouštím v 5ti litrech vody a po rozdělení do nádob spravedlivým dílem dolévám vodu po okraje. Během tuhnutí slizu s nádobami čas od času protřebu, aby mýdlo neztuhlo v jeden blok. Pro dávkování do pračky používám nádobky, které byly součástí nádob tekutého pracího

Noční bajkování má své kouzlo, jak na 24 hodinových závodech, tak při pozdních vyjížďkách anebo při večerních závodech Petra Polívky. Když připravil před léty první závod na Hostivaři, s nadšením jsem hodila kolo do auta a vyrazila vstříc dobrodružství. Tenkrát ještě jako jediná holka a neuvěřitelně jsem si to užila. XC trať namotaná v místním lesoparku, zpestřená přejezdem po vypuštěné přehradě včetně brodění potoku, opravdu stála za to. O rok později se Petr činil. Z jednoho závodu byly najednou tři a rovnou seriál lokalizovaný na Hostivařskou přehradu, Krčský les a Točnou. Vzhledem k týdennímu rozestupu mezi závody a mému nachlazení jsem dorazila jen fandit. Letošní ročník byl tedy v očekávání .Sice již tolik nejezdím, intervaly mi nic neříkají, vysoké tepy způsobují pomalou jízdu. S heslem není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, se dá zvládnout vše. Kluci v práci mému experimentování fandí, se slovy: „Když nám dochází síly, Jitka jede na závod“ mě pouští z práce dříve. Mám tak

Silniční long-distance závod Paris - Brest -Paris patří mezi ty, kdy musíte zdolat 1200km bez podpory. Vše, co závodník potřebuje, si veze s sebou. Žádné doprovodné auto. Tímto se liší od řady ultramaratonů, kdy na závodníkovi je takříkajíc jen šlapat do pedálů, o vše ostatní se stará team v doprovodných autech. Startovat na P-B-P není jen otázka zaplacení startovného, je třeba ujet v časových limitech nominační závody. Ferdinand Jung v Rakousku takové závody pořádá a po pár emailech je domluven i start Tomáše na podzimní 200vce u Linze. Tom nejdřív mluví o jednoduché trase kolem jezer Attersee, tak kývám, že do toho jdu taky, jenže ejhle, ani ne 14 dní před startem zjišťuji, že to zas tak rovinaté nebude, že trasa vede jinudy. Už se mi ale nějak nechce couvat ikdyž vím, že zadarmo to nebude. K jezerům vede trasa jarního Brevetu, ta podzimní vede směrem k hranicím s Českou republikou, k Freistadtu. Start je naplánovaný na sobotní 8. hodinu ranní, a ikdyž máme v pátek volno, v

Nejím fíky, nejím mléčné výrobky a i tak sem podlehla. Za dvacet minut kuchyň voněla tak, že se nedalo odolat... Ingerience:     6 čerstvých fíků     50 g másla     50 g trtinového cukru     balení řeckého jogurtu     panák koňaku Fíky stačí naříznout a položit na máslem vytřený plech. Máslo utřít s cukrem a rozdělit do fíků. Fíky se pečou cca 10 minut v předehřáté troubě na 200 stupňů. Mezitím je čas rozmíchat koňak s jogurtem (eventuelně dosladit cukrem). Upečené fíky rozdělit na talířky, do každého kápnout jogurtový dip, pokapat vypečenou šťávou a servírovat. Třeba se sklenkou koňaku

Během krátké dovolené u Baltu člověk jedna dvě podlehne těm skvělým rychle připraveným rybám - smažené, uzené, grilované - na milion způsobů. Ryba, která mi tam asi chutnala nejvíc po lososu, pražma. Čas od času si ji v Makru pořídím a naposledy jsem ji zpracovala podle receptu Emanuele Ridi - Mořská ryba v mořské soli - video zde . Recept je velmi jednoduchý, chuť masa jemná, takže jako příloha nový brambor a fazolové lusky. Že to opravdu stálo za to je  z prázdných talířů jasné :-)

Sledovat kuchtící blog Luky je docela nebezpečné. Při zpáteční cestě z dovolené mi padla do oka fotka madeleines z jejího posledního kuchtění a hnedka druhý den jsem je servírovala k oblíbeným Vraždám v Midsomeru :-) Recept Luky ZDE

Nedělní silniční dopoledne patří Poděbradům a kavárničce Café Oliver , velmi příjemný prostor na promenádě místních lázní, ještě příjemnější obsluha, která nás už má za pravidelné návštěvníky a hlavně skvělá nabídka domácích dezertů a výborná kuchyně. Velkou snídani vřele do doporučuju. Když se podaří, přijíždíme v okamžiku, kdy na bar donesou nový štrůdl a není nic lepšího, než si sednout na zahrádku, zabalit se do deky a vychutnat si latte se štrůdlem. Štrůdl je zde velmi účelně sezóní dezert a v zimě jej tedy nahradil brownies - jakožto čokoládový typ jsem mu okamžitě podlehla a když si nedávám snídani, je má volba jasná. Ten můj domácí není tak vynikající, rozhodně dobrý je. Recept je od Lucie Dvořákové . Ingredience: 150g kvalitní čokolády (použila jsem Valrhona Manjari s 64% podílem kakaa) 120g másla 2 lžíce holandského kakaa 200g cukru krupice lžička vanilkové esence 3 velká vejce 100g hladké mouky špetku soli 100g kvalitní čokolády nasekané nadrobno (tady

Tak trošku s křížkem po funuse, s hodně dlouhým zpožděním, ale jak se říká, pozdě ale přece. Sice je DOS RAS 2011 již dávnou historií, některé momenty byly zapomenuty, některé zůstaly. Jako vždy to špatné člověka poučilo a posunulo dál. Chtělo to hodně tlustých čas, tolerance, odpuštění, ale život jde dál a to je hlavní. Fotogalerie je u Toma na Google Plus ZDE , takže hezkou podívanou.

Jak jsem již psala v dubnu 2011, měla jsem možnost natáčet s Petrem Slavíkem jeden z dílů pro televizní pořad Vertikal. Článek na blogu si můžete přečíst ZDE . No a vzhledem k tomu, že jsem následně tady nedala odkaz na sestřih, jaké že to nakonec bylo, tak to nyní napravuji. V archivu ČT díl naleznete ZDE zhruba od 15:40. Nebo na stránkách projektu Petra Slavíka Trail-Buster.cz

Když se plánuje večírek pro 16 lidí, je lepší ukuchtit něco, co nezabere moc času, je dobré a lidi si to mohou naložit sami. Přeci jen málo kdo má doma možnosti jak elegantně usadit takový počet lidí, takže raut je jedna z příjemných možností. A vzhledem k tomu, že ten můj raut byl hlavně pro sportovce, tak to bylo bráno s tohodle pohledu, tedy žádné velké dietní podpásovky :-)  Jaké tedy bylo menu? Na přiloženém obrázku toho tedy moc poznat není a více fotek nemám, ale jako hlavní chod večera pečená vepřová panenka s chlebem a okurkou, těstovinový salát s mozzarellou, dezert z mé strany babičin tažený závin a 2 skvělé dorty od zúčastněných dam. Na takové to klasické domácí zobání pak obležené talíře se zeleninou, uzeninou a sýrama. A vzhledem k tomu, že zůstal jen těstovinový salát (bylo ho fakt hodně!) tak to chutnalo :-)