DOS 2011 - závod
V tudle dobu je závod za námi, Tomáš ho dal v super čase a v super náladě za 54 hodin a 13 minut, kdy 1000km ujel pod 2 dny - za 47 hod a 17 min. Tomášovým projetím cíle spadl velký kámen z vícero lidí a všichni sme si říkali: "Je to tam".
Tomáš na to prostě má. Roky ježdění, hlava, cíl, motivace - to vše na startu měl tam, kde to mělo mít. Veděl, že pokud chce dojet do cíle, musí se řídit určitými pravidly. A to plnil a tak se mu doma na poličce houpe nová medaile - v současnosti ta nejcenější.
Hanky report - "Co se týče mne, tak se mi opět potvrdilo, že ultra není pro každého a to i v doprovodu. City během závodu do týmu prostě nepatří a kromě závodníka se musí profesionálně chovat i všichni členové doprovodného týmu."
K tomu mohu říci jen to, v dalších teamech jsou přítomny manželky, partnerky závodníků a nikdy to nedělá paseku. Všechny tyto ženy vědí, do čeho jdou a jak svého milého mohou vidět. Věděla jsem to i já. V těchto teamech je ale hlavní boss muž, ne žena, jako tomu bylo v Tomášově teamu. Neexistuje tam nevraživost, žárlivost nebo nějaké jiné pocity. V ostatních teamech totiž šéfové vědí, že přítomnost blízké osoby může závodníkovi pomoc - obejmutí, pohlazení, polibek, milé slovo totiž dokáže na ultra divy.
V ostatní teamech také šéfové zbytečně neohrožují průběh závodu, protože se dokáži přizpůsobit krizové situaci, tu vyhodnotit a řešit. Hanku v tomto omlouvá jen to, že šéfa teamu, navigátora atd dělala poprvé. Rozhodně je ale neomluvitelné její posuzování situace podle ní, kdy nebrala v potaz Tomášovi potřeby. Velkou Hančinou chybou na tomto závodě byl fakt, že nedokázala pochopit, že to, co vyhovuje jí, nemusí vyhovovat jinému.
Stručně řečeno. Tomáš dal DOS díky Hance, ale taky díky Hance ho dojet nemusel. A to nemusel ani díky mě, nebo Edovi - mohli sme jej srazit autem při předávkách, či se mohlo stát cokoliv jiného.
Tomáš na to prostě má. Roky ježdění, hlava, cíl, motivace - to vše na startu měl tam, kde to mělo mít. Veděl, že pokud chce dojet do cíle, musí se řídit určitými pravidly. A to plnil a tak se mu doma na poličce houpe nová medaile - v současnosti ta nejcenější.
Hanky report - "Co se týče mne, tak se mi opět potvrdilo, že ultra není pro každého a to i v doprovodu. City během závodu do týmu prostě nepatří a kromě závodníka se musí profesionálně chovat i všichni členové doprovodného týmu."
K tomu mohu říci jen to, v dalších teamech jsou přítomny manželky, partnerky závodníků a nikdy to nedělá paseku. Všechny tyto ženy vědí, do čeho jdou a jak svého milého mohou vidět. Věděla jsem to i já. V těchto teamech je ale hlavní boss muž, ne žena, jako tomu bylo v Tomášově teamu. Neexistuje tam nevraživost, žárlivost nebo nějaké jiné pocity. V ostatních teamech totiž šéfové vědí, že přítomnost blízké osoby může závodníkovi pomoc - obejmutí, pohlazení, polibek, milé slovo totiž dokáže na ultra divy.
V ostatní teamech také šéfové zbytečně neohrožují průběh závodu, protože se dokáži přizpůsobit krizové situaci, tu vyhodnotit a řešit. Hanku v tomto omlouvá jen to, že šéfa teamu, navigátora atd dělala poprvé. Rozhodně je ale neomluvitelné její posuzování situace podle ní, kdy nebrala v potaz Tomášovi potřeby. Velkou Hančinou chybou na tomto závodě byl fakt, že nedokázala pochopit, že to, co vyhovuje jí, nemusí vyhovovat jinému.
Stručně řečeno. Tomáš dal DOS díky Hance, ale taky díky Hance ho dojet nemusel. A to nemusel ani díky mě, nebo Edovi - mohli sme jej srazit autem při předávkách, či se mohlo stát cokoliv jiného.
Komentáře
Okomentovat