M E D U N K A

„Kolik lidí by si ušetřilo tápání ve tmě, kdyby si předem ujasnili, co vlastně chtějí“ Aneb co všechno jsem byla schopna dostat do básniček když mi bylo 21, 22 let Hádanka ... bez konce a začátku, tam kde se modlí pozpátku, ve věčném světle bez Slunce, kdo podobá se Medunce? Pyrmont Stojí na mostě a kouká do hluboké temnoty. Připadá si jako ve snu. Dává si na uši sluchátka. Houkající sirénu v dáli již neslyší, jen burácení bubnů. Rozpřáhne ruce a odráží se. Letí. Konečně. Jako pták. Volným pádem Jen bubny, slaný vítr a smích… Tma Naučila se neptat se mužů na city naučila se neukazovat jim ty své jak v jedné básni je v lásce vyhrává ten, kdo rád má míň Zda chutná Medunka jako med Zda tulivá je jako medvěd TO zůstává zamknuto a schováno. Neodemkne své srdce ani slzu neuroní maska bez úsměvu jen tvář, žádný cit pak ji možná bude líp. Sněhurka Jak bez života, bez dechu spanilá princezna, hledá útěchu našla si prince, snad, není jisté,

Tak je to tady. Mám za sebou poslední chemoterapii a už mne budou čekat jen veselejší zítřky. Tělo  se pomalu dostane ze stresu, které mu tento jed vyvolal a já se těším, že se budu cítit den ode dne líp. Nedávno Petr Hübel napsal Dotazy a odpovědi o své léčbě a já si je četla v době, kdy jsem trpěla po chemu. A protože jsem si při první chemoterapii napsala, jak jsem to prožívala, tak jsem si poznámky dělala i letos a tady je, jak vypadal můj tří týdenní cyklus. Jak to bylo se mnou Den D aneb den, kdy jsem strávila dopoledne na onkologickém stacionáři a do žil mi kapal docetaxel a tento den byl jednou za tři týdny. Ráno jsem si koupila v Kavárně snů kafe s sebou a vyrazila do čekárny na osmou hodinu. Ohlásila jsem se sestřičce, ta si v ordinaci zkontrolovala můj krevní obraz. Kdyby nebyl v pořádku, udělal by se odběr z prstu, zda se hodnoty zlepšily a je možno pokračovat. Já mezitím čekala v čekárně na konzultaci s Mudr. Musím říci, že jsme utvořily s dalšími pacientka

Já: " Jak to bude s vlasy, ať vím, na co připravit okolí. Bez vlasů tu nemoc neutajím. " Doktor: " Nepřijdete do všechny, ale prořídnou Vám ." Tak já nevím, ale 3 roky zpět mi vlasy prořídily a byla to oproti letošku fakt pohoda. Měla jsem na hlavě bílá místa, ale pořád to nebylo nic strašného. Ale letos? V druhém týdnu po první dávce chema to přišlo ráz na ráz a bylo to rychlé. Vlasů padalo hodně, když jsem je měla v culíku, vznikl z něj jeden dred, když jsem je měla volně, vzniklo dredů hodně. Neustále jsem vyčesávala nechutné chuchvalce a připadala jsem si blbě, pořád jsem vlasy kontrolovala a byla v kolektivu nervózní. A tak jednoho večera přišel na řadu strojek, vlasy se zkrátily na 2 cm. Sice to padání nezastavilo, ale už to nebylo tak viditelné. Vlasů mi bylo líto. Ztráta je jasná ukázka faktu, jak moc je člověk nemocný. A taky jeden z důvodů, proč jsem na začátku léby zjišťovala, jak to s vlasy bude, byla možnost vlasy darovat.  Pokud při

Chemoterapie je záhul, jak pro duši, tak pro tělo. To dostává zabrat, páč tento koktejl není zrovna to, co by bylo pro něj optimální. Hodně let využívám přírodní kosmetiku. Dekorativní moc nepoužívám. V této fázi léčby de facto funguji na stejných principech jako normálně.   Vlasy Moje chemo mě nepřipraví o všechny vlasy, ale prořídnou mi. To znamená, že si jen tak neoholím, ale budu se o ně starat. A co se týče péče, je to největší skok oproti normálu. Šampon – používám šampony na přírodní bázi. Různé bylinky a v poslední době hodně ujíždím na tuhých šamponech. Ale ty nejsou teď šetrné k mytí, tedy myji vlasy dětským šamponem, který mám ráda už od střední – meruňkový od Garnier Kartáč -  běžně rozčesávám vlasy kartáčem s přírodními štětinkami. Nyní používám Tangle Teezer, který je jednoduchý na péči a čištění od uvolňujících se vlasů. K vlasům je také šetrný na rozčesávání. Rozhodně vlasy nefénuji ani nežehlím. Nechávám jim volnost. Jen pravidelně dělám olejový z

Když máte před sebou běh na dlouhou trať, jako je onkologická léčba, je třeba zůstat nad vodou. Snažím se maximálně využít čas a hlavně neřešit a nezabývat se věcmi, které stahují dolů. Tedy většinu času mezi hovory z nemocnice hraji nejen pro sebe divadlo, že jsem zdravá, že se nic neděje. Protože na první pohled nikdo nic nepozná. Vypadám pořád stejně a nemám žádné omezení. Po operaci trvalo dle někoho dlouho, než byla hotová biopsie a imunologie nádoru. A než konsilium dospělo k závěru co na tu příšerku nasadit. Oříšek. Potvrdilo se, že to byla metastáze a co si budeme povídat, chemo tehdy moc úspěšné nebylo. Ale po měsíci už bylo jasno. Bříško se hezky hojí a já už mám plán do poloviny prázdnin. Po třech týdnech budu relaxovat v křesílku na onko stacionáři s knížkou v ruce a budu si dopřávat koktejl z cytostatik. První z šesti sezení již mám pár dní za sebou.   A jak to probíhalo? 1) Krevní obraz Před každým sezením je třeba zjistit, jak je na tom můj krevní obraz a rozbor moči.

" Jestli se ti bude chtít. Až prostě budeš mít chuť a slinu, napiš o sobě a kole. Snad ani ne, jak jsi začínala, ale jakou ti dává energii v čase, kdy řešíš takovýhle, pardon za ten výraz, ale životní sračky. Určitě se po světě (českém) toulají holky, co mají trápení. Menší, ale přitom jim připadá neřešitelné. Třeba to někoho nakopne ." Napsala mi před pár dny Kája. A má pravdu. Je to pár dní, co jsem si četla článek od Kačky , abych se namotivovala, že nejsem jediná, kdo bojuje o život. Je mi pár týdnů 36 let a rakovina ke mne zavítala již potřetí. Nehroutím se, nelituji se, nefňukám, ani neřeším proč já a co jsem komu udělala. Rakovina zase přišla, je tu a já nemám v plánu nechat ji poslední slovo.  Mám hodně plánů, snů a o život chci bojovat, nic jiného nepřichází v úvahu. Mám kolem sebe super lidi, kteří mi v této cestě pomáhají. Rodina, kamarádi, kolegové v práci a hlavně doktoři. A hlavně mám po svém boku toho nejlepšího mužského. Nikdy jsem nebyla gaučový povaleč

Nový rok 2014 začal slibně. Hodně projektů, hodně energie a hlavně dobrá nálada a optimismus. I když byly první měsíce náročné, hodně času padlo na práci, i tak jsem měla hodně času na kolo a během února zredukovala aktivity tak, aby mi zůstaly jen ty, které pro mne měly smysl. Přeci život je krátký trávit čas něčím, co člověka nebaví. Byla jsem spokojená. Po letech jsme si s Tomášem naplánovali jarní silniční tréninkový kemp v Toskánsku a já se těšila. Trávila jsem více jak 20 hodin týdně sportem a byla plna energie do nových plánovaných změn v životě. Vše běželo jak mělo, až do jednoho návratu ze silničního tréninku, kdy jsem začala krvácet mimo cyklus. Nenechala jsem to plavat. Neříkala jsem si, je to jen přetrénování, že to není nic vážného a objednala se k doktorovi na vyšetření. Nejsem hypochondr, ale zdraví není něco, co si nezaslouží pozornost. Diagnoza Dalo by se říci, že se jednalo o pravidelnou preventivní prohlídku, bohužel z děložního kanálku vykukoval ú