Chemoterapie

Když máte před sebou běh na dlouhou trať, jako je onkologická léčba, je třeba zůstat nad vodou. Snažím se maximálně využít čas a hlavně neřešit a nezabývat se věcmi, které stahují dolů. Tedy většinu času mezi hovory z nemocnice hraji nejen pro sebe divadlo, že jsem zdravá, že se nic neděje. Protože na první pohled nikdo nic nepozná. Vypadám pořád stejně a nemám žádné omezení.

Po operaci trvalo dle někoho dlouho, než byla hotová biopsie a imunologie nádoru. A než konsilium dospělo k závěru co na tu příšerku nasadit. Oříšek. Potvrdilo se, že to byla metastáze a co si budeme povídat, chemo tehdy moc úspěšné nebylo. Ale po měsíci už bylo jasno. Bříško se hezky hojí a já už mám plán do poloviny prázdnin. Po třech týdnech budu relaxovat v křesílku na onko stacionáři s knížkou v ruce a budu si dopřávat koktejl z cytostatik.

První z šesti sezení již mám pár dní za sebou.   A jak to probíhalo?

1) Krevní obraz

Před každým sezením je třeba zjistit, jak je na tom můj krevní obraz a rozbor moči. Takže den předem to znamená cestu do Kachlíkárny (poliklinika na Karlově náměstí) na odběr. Výsledky zadají do programu, který je propojen napříč VFN, tedy v den nástupu jsou již v PC u Apolináře a já si nikde výsledky nemusím vyzvedávat.

2) EKG

Jsem nějak zvyklá, že vždy před chemo chodím na EKG, tentokrát to bylo bez něj, asi se nečekalo, že by se srdíčku za pár týdnů od posledního něco nelíbilo a ještě zátěž nezačala :-). Takže točit EKG se bude od příště.

3) Kontrola u onkologa

Na stacionáři jsem se měla hlásit na 8 ranní. Sestřičky zkontrolují krevní hodnoty. Pokud by byl trabl s bílými krvinkami, tak pošlou na odběr, zda se přes noc nerozmnožily, aby bylo možno chemo podat. V mém případě byl krevní obraz naprosto v pořádku. Tedy čekalo mě povídání s panem doktorem. Co budu dostávat, jak to bude fungovat, co bude následovat, jak se cítím, zda mám nějaké potíže atd atd. Automaticky dostávám řadu předpisů do lékárny, mimo jiné i léky na nevolnost, kdyby se chtěl dostavit na návštěvu Blinki Bill.

4) Žilky a kanyla

Chemo se v mém případě podává nitrožilně, tedy je třeba napíchnout žílu, zavést kanylu. Moje žilky jsou trošku KO po předchozích procedurách, ale sestřička je velmi šikovná a daří se ji. Připomíná mi sousedku z dětství a mě to hodně uklidňuje. Sice žilku napíchla, ale trošku zlobila. Už při objednávání na termín chema jsme spolu řešily zavedení PICC nebo Portu. Po zhodnocení všech pro a proti (o tom příště), jsem objednaná na zavedení portu.

5) Kapání

Žilka byla napojená, první kapala premedikace, jedna infuze. Kontrolovali jsme, jak funguje kapání, párkrát jsme přelepovali uchycení, líp žilka přijímala, když byla kanyla povytažená. Sestřička chtěla přepíchávat, ale radši jsem zavelela, že budu kanylu držet, než aby k tomu došlo. I po těch letech jsem si na jehly nezvykla. Po dokapání premedikace, což zabralo zhruba půl hodiny) přišla na řadu další infuze, nějak jsem špatně poslouchala a nepostřehla, že už se jedná o vražedný koktejl. Nebyl totiž zabalený v alobalu a hadička nebyla žlutá (moje poznávací znamení), takže když cca po hodince infuze dokapala, sestřička přišla vybavená na vyndání kanyly, zhrozila jsem se, že budeme přepíchávat. A ejhle, ono už bylo po všem. 

6) Hotovo

Bylo po 10té hodině a já měla padla. Doma jsme byli domluveni, že do nemocnice pojedu autem a Tom pro mne dojede na kole. Počítali jsme s kapáním tak do 14té, 15té hodiny. Cítila jsem se dobře, tak jsem si vyřídila vše, co jsem potřebovala – odstranit smyčky šicích nití na břiše, které zlobily, vyzvednout léky v lékárně a dát si kafe a dortík v nedaleké Kavárně snů. A protože jsem se cítila dobře, před zastávku u Toma v práci jsem se dovezla domů.

 

7) Odpočinek

Doma jsem si udělala veget a odpočívala. Nevěděla jsem, co přijde, zda budu spát jak dudek až do večera, či nezačnu zvracet. Ale bylo mi fajn, až tak, že jsme zvládli odpolední rychlou prohlídku veletrhu For Bikes. Velké díky ČeMBA za volný vstup a dobré kafe.

8) Noc

Pan Blinki Bill nedorazil. Ale zato jsem celá zrudla v obličeji a ten úplně hořel. Tělesná teplota byl můj standart, ale tváře hořely jak zamilované školačce a já půlku noci nespala a jen tak polehávala. Ale přes den bylo vše v pohodě a dokonce jsem zvládla na kole vyrazit i na oběd  Takže za mne zatím dobrý.