M E D U N K A

Ať se stalo v mém životě co se stalo, jsem ráda, že jsem se nikdy nedostala na dno, pomyslný pád vždy ukočírovala a začala směřovat zpět vzhůru. A to i díky mužskýmu, který je fakt skála. Loni jsem se dostala do situace, kdy jsem se smířila s faktem, že některé cyklistické plány jsou pasé. Letos je všechno jinak. Když jsem v lednu po několika měsíčním výpadku v nějakém systémovém ježdění začala opět jezdit více, bolelo to, ale hlavně bavilo. Cyklistická dovolená v Toskánsku, pak pár oblíbených brevetů v Rakousku a už se přiblížil Tomášův první start na letošním seriálu čtyřiadvaceti hodinovek. Už dopředu zjišťoval, zda budu ještě pracovat o víkendech, či zda může počítat se supportem z mé strany. První díl proběl u našich bratrů Slováků, ve vesničce Kuchyňa v podhůří Karpat. Na víkend plánovaly rosničky hezké počasí a tak konverzace u nás probíhala asi takto: T: Bude hezky, nechceš si vzít kolo? T: Nechceš zkusit dvanácti hodinovku? Po třístovkovém brevetu víš,